Zdá se to jako včera, když jsem k Vánocům roku 2001 dostala 4 knížky! Tehdy jsem na mamku vrhla pohled "knížky, to jako vážně?!" a jen jsem poděkovala a dala jsem je na stranu. Později mi mamka vysvětlila, že nejsou jen od ní, ale také od její kamarádky mojí "tety" Jáňuchy. No stejně, knížky?! Tak si je mamka zabavila, že si je přečte první. Moje mamka je totiž děsný knihomol. Před Silvestrem jsem se válela u mamky na posteli a všimla jsem si rozečtené knihy - Kamene Mudrců. Tak jsem se podívala, kde je. Ukázalo se, že mamka je už na poslední kapitole - Muž se dvěma obličeji. Pomyslela jsem si, že je to zajímavá volba pro název kapitoly a přešla k začátku a začetla se... No mamka musela rychle dočíst, protože já byla pohlcena. Četly jsme knihy na 2 záložky... A to byl teprve začátek toho všeho....
Pamatuji si, že do léta jsem měla všechny 4 přečtené (bylo mi 7, takže mi to ještě trvalo). V roce 2003 vyšel Fénixův řád. V ČR vyšel na podzim a mamka mi ho schovala "na Vánoce" a sama to četla! Takže jsem využila, když s tátou jeli někam o víkendu přes noc. Spala jsem u babičky, jako správná dcera své matky jsem věděla, kde knížka je, takže jsem si jí vypůjčila a četla u babičky přes noc a pak doma pod dekou. Problém nastal, když se mi povedlo nějak utrhnout přední část vazby! Ještě, že kamarádka Lucka dostala k narozkám novou sadu barevných papírů. Ti z nás, co si pamatují první vydání knih jistě ví, že první čtyři mají když je otevřete na druhé straně vazby vždy mapku. Naštěstí pětka už ne, takže parevný papír a tenká izolepa napravily škodu.
Protože ráda knihy půjčuji, taky jsem tento očtený/poškozený výtisk přišla. Ale kamarádky se mi ve druháku/třeťáku složily na nový, takže sada je kompletní. Doma, s maminkou. Měla jsem zakázáno si je odvézt...
Můj příběh pokračuje v roce 2004, když jsem trávila měsíc s rodinou v Německu a Itálii. Moje milovaná teta mi chtěla koupit knížku do letadla a na večery... No odcházela jsem z knihkupectví s Harrym Potterem. Takže pak kdykoli přijela na návštěvu, tak jsem dostala další díl.
Než vyšel Princ dvojí krve česky v roce 2005, tak vím jistě, že jsme s mamkou už četly neoficiální překlad, protože jsme se nemohly dočkat a pak jsme se o knihu skoro praly.
A náhle léto roku 2007, poslední díl. Já trávila srpen zase v Německu a maminka mi už nadšeně psala, že čte neoficiální překlad. Tak to teda ne jako! Poprosila jsem bratránka, zda si smím půjčit jeho anglický originál, vzala do ruky slovník, kdyby náhodou a přelouskala půlku knihy než jsem se vrátila do čech, kde jsem dočetla neoficiální překlad dřív než mamka. A takhle soutěžíme vždy, když čteme stejnou ságu. Já čtu dost rychle, hlavně v češtině tedy, takže vítězím. Hlavně taky jsem schopna obětovat spánek, pro knihu. Každopádně Vánoce 2007 byly ve znamení Relikvií smrti a to české i německé verze od tety. Kolekce byly kompletní. Ještě, že se stále točily filmy!
K filmům se taky váže historka, o tom jak jsme na oba díly šly na půlnoční premiéru a já pak druhý den šla a) pozdě nebo b) vůbec do školy.
A náhle byl den po premiéře Relikvií smrti část 2.... A co teď?!
Když v létě 2015 J.K.Rowling oznámila, že píše další příběh, ani jsem nesnila o tom, jak to dopadne... A tak přišel včerejšek...
30.7.2016, byla jsem vzhůru od 5 ráno, čekaly mě těžké zkoušky z angličtiny v Bristolu (držte palce, 12.8. budu znát výsledky). Na zkoušky jsem šla ve své oblíbené sukni a na ní připínáčky ve tvaru kravat kolejí z HP, protože k narozeninám jsem byla ve studiích v Londýně. Do Swindonu jsme se vrátili skoro v 5 odpoledne. Byla jsem mrtvá a dovolila si 2 hodiny spánku. Pak sprcha a pak se nastrojit. Bílé tričko, zelená sukně, brož Zmijozelu. Protože Pottermore nelže, moje kolej. Nejdřív super večeře a v 10 večer jsme zamířili do knihkupectví Waterstone's, které bylo vyzdobeno na Krucánky a Kaňoury! Povedlo se nám ulovit poslední máslový ležák, vyplnili jsme kvíz a pak si hezky sedli do fronty. Troufám si říct, že jsem byla mezi prvními 10-15 lidmi, co si knihu vyzvedli. Před půlnocí jsme odpočítávali! Atmosféra úžasná! Většina lidí v hábitech a školních uniformách, nebo alespoň s tričkem koleje/HP tématikou. Sotva jsme vyšli z nákupního centra, měla jsem nos v knížce. Přečetla jsem první dějství a pak šla spát a po probuzení dočetla. Přesněji v 11:26 UKST jsem měla nového Harryho dočteného... a jaké to bylo?
NAPROSTO SKVĚLÉ! Nechci spoilerovat, ale musím říct, že příběh je nádherný a já se už nemůžu dočkat, až pojedu shlédnout hru do Londýna.
A tady to je... Má první láska, co mě dotáhla ke knihám. A po skoro 15 letech mě pořád drží!
Žádné komentáře:
Okomentovat